Tuzemské stravné pro rok 2018 a 2017:

Bez jakékoliv vazby na použití auta, lze navíc při pracovní cestě daňově uplatnit stravné.
Stravné je možné uplatnit při pracovních cestách OSVČ v tuzemsku, které trvají více než 12 hod.

Stravné při tuzemské pracovní cestě OSVČ na rok 2012 - 2019
trvání cesty	rok 2012	rok 2013	rok 2014	rok 2015	rok 2016	rok 2017	rok 2018	rok 2019
1 - 12 hodin v kalendářním dni	nelze stravné uplatnit	nelze stravné uplatnit	nelze stravné uplatnit	nelze stravné uplatnit	nelze stravné uplatnit	nelze stravné uplatnit	nelze stravné uplatnit	nelze stravné uplatnit
12 - 18 hod v kalendářním dni	96 - 116 Kč	100 - 121 Kč	102 - 123 Kč	104 - 125 Kč	106 - 127 Kč	109 - 132 Kč	119 - 143 Kč	124 - 150 Kč
více než 18 hod v kalendářním dni	151 - 181 Kč	157 - 188 Kč	160 - 191 Kč	163 - 195 Kč	166 - 198 Kč	171 - 205 Kč	186 - 223 Kč	195 - 233 Kč

Stravné je danově uznatelným výdajem dle § 24 odst. 2 písm. k) bod 2. zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů.

Častý dotaz - tuzemské stravné OSVČ - proč to tak je?

Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů (ZDP), zde (v §24, odst.2, písm.k) bod 2,) k tuzemským a zahraničním cestám říká, že:

"Výdajem jsou rovněž zvýšené stravovací výdaje (stravné) při tuzemských pracovních cestách delších než 12 hodin v kalendářním dnu, zahraniční stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách pro poplatníky s příjmy podle § 7, a to maximálně do výše náhrad vymezených pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a). Pravidelným pracovištěm pro poplatníky s příjmy podle § 7 se také rozumí sídlo podnikatele nebo místo výkonu jiné činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti"

Pozor cesta do sídla (či do práce, chcete-li) není pracovní cestou.

V citovaném § 6, odst. 7, písm. a) ZDP se znění odvolává na § 109, odst. 3 Zákoníku práce.
Říká tím, že podnikatel s příjmy dle §7, ZDP může použít náhrady, které Zákoník práce přiznává v § 176
(vždy v nějakém rozmezí od-do) zaměstnancům ve státní a příspěvkové sféře.
(Tj. v Části 7 Hlava 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce / Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který JE uveden v § 109 odst. 3)

Pozor tedy, nikoliv jako zaměstnancům ve sféře podnikatelské dle § 163 Zák. práce stanovené vždy jen jako minimální stravné.
(Tj. v Části 7 Hlava 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce / Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který NENÍ uveden v § 109 odst. 3)

A konečně Zákoník práce v § 189 obsahuje zmocňovací ustanovení, na jehož základě MPSV každý rok k 01.01. mění vyhláškou konkrétní sazby stravného (a také sazbu základní náhrady za použití silničních motorových vozidel, plus stanovuje průměrnou cenu pohonných hmot).

Konkrétní výše cestovních náhrad za tuzemské cesty vychází tedy z vyhlášky.
Pro rok 2019 jde o Vyhlášku č. 333/2018 Sb. »
(Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad)